Úštěk

Židé v Úštěku

Židé žili podle tradice v Úštěku již za Jana II. z Michalovic, který dostal v roce 1327 od Jana Lucemburského privilegium usazovat je na svých panstvích. V roce 1475 získali úštěcké panství Sezimové z Ústí, za nichž se město všestranně hospodářsky povzneslo. V roce 1518 se připomíná na Českém předměstí malá židovská enkláva o jedné uličce a osmi domech. Nejpozději v 16. století byl také založen židovský hřbitov, ležící na Šibeničním vrchu na druhé straně Úštěckého potoka. Sezimové se roku 1618 připojili k českému stavovskému povstání a úštěcké panství se stalo po roce 1620 konfiskátem, který císař Ferdinand II. daroval jezuitům z Klementina na Starém Městě pražském. Jezuité se však ukázali dobrými správci svěřeného ma­jetku. Veškeré povinnosti židovské obce byly přesně vymezeny smlouvou z roku 1649 i do budoucna. V roce 1815 žilo v Úštěku 7 židovských rodin (45 osob), v roce 1850 to bylo 10 rodin (73 osob) a roku 1870 již 161 židovských obyvatel. Nejvyššího počtu dosáhla zdejší židovská obec v roce 1893, kdy v Úštěku a okolí žilo 192 Židů. V novější době se úštěčtí Židé věnovali především obchodu s chmelem, který v úštěcké oblasti dosahoval výjimečné kvality. Ještě ve třicátých letech měla úštěcká židovská obec 68 členů. Po obsazení Sudet v říjnu 1938 uprchla většina zdejších Židů do Prahy, některým se podařilo včas uniknout do ciziny, zbývající zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech.