Polná

Židé v Polné

Nejstarší zmínky o Židech z Polné pocházejí z let 1532 a 1554, podrobnější zprávy z let 1582 a 1608. Koncem 16. století byl také na svahu nad Ochozským potokem založen židovský hřbitov. V září 1676 vydal Ferdinand Dietrichstein zvláštní řád pro polenské Židy, kterým omezil počet židovských rodin na 16, povolil jim vést obchod všeho druhu a zřídit si vlastní samosprávu v čele s rychtářem. Po dohodě s židovskou obcí a městem nařídil také založit nové židovské sídliště na východním okraji města za Horní branou. V letech 1680–1682 bylo místo vyměřeno a postavena řada prvních 16 židovských domů na kamenné podezdívce, každý s jednou světnicí, komorou, kuchyní a síní. V letech 1710–1713 vystavěla vrchnost další židovské domy a po požáru roku 1734 byla výstavba Židovského Města dovršena stavbou domů okolo Rabínského plácku. Počet 32 židovských domů zůstal od poloviny 18. století již nezměněn. Roku 1811 žilo v Polné 87 povolených židovských rodin, po roce 1830 dokonce 128 rodin (až 770 osob, 12 procent obyvatel). V letech 1915–1917 zde nalezly dočasné útočiště stovky židovských uprchlíků z Haliče a v roce 1938 židovští uprchlíci z Rakouska a českého pohraničí. Na jaře 1942 bylo přes Třebíč deportováno z Polné do Terezína a nacistických vyhlazovacích táborů 98 zdejších obyvatel, z nichž přežilo pouze pět žen. U anglického letectva bojoval za války zdejší rodák Otto Heller.