V roce 1899 otřásla městečkem Polná násilná a pravděpodobně sexuálně motivovaná vražda dívky Anežky Hrůzové. Z údajné účasti na vraždě byl obviněn
Leopold Hilsner, židovský obyvatel Polné. Její skutečný vrah však nebyl nikdy vypátrán a usvědčen. Aby se vražda chudé venkovské dívky mohla proměnit ve významnou aféru, která po téměř dva roky zaměstnávala českou a evropskou veřejnost, musela být přepsána do jazyka moderního antisemitismu. Justiční omyl a osobní tragédie Leopolda Hilsnera byla zaviněna mimořádným vlivem protižidovské propagandy a politiky v české společnosti v době kolem roku 1900. Místo prostorem pro nalézání spravedlnosti se soudní síň stala jevištěm antisemitismu. Výstava Hilsnerovu aféru nezobrazuje pouze jako projev „středověkých“ předsudků, ale jako důsledek integrace antisemitismu do soudobých společenských a politických diskursů. Věnuje se nárůstu politického antisemitismu, hospodářskému bojkotu, protižidovského násilí stejně jako projevům „lidového“ antisemitismu. Zvláštní pozornost patří tisku jako médiu zprostředkujícímu antisemitskou interpretaci polenského zločinu a vytvářejícímu z něj celonárodní aféru.