Březnice

Židé v Březnici

Židovské osídlení je písemně doloženo od druhé poloviny 15. století. Židé v Březnici v 15.–17. století bydleli v různých částech města, v letech 1573–1725 vlastnili ve městě střídavě celkem 19 domů. Na základě translokačního reskriptu z roku 1726 byli Židé z Březnice povinně soustředěni do nově budovaného předměstí Lokšany. Domy židovské čtvrti se stavěly v letech 1726–1747 na pravidelném půdorysu se dvěma náměstími a dvěma uličkami. Čtvrť se skládá z 24 barokních domů, očíslovaných důsledně římskými čísly. Uprostřed většího zadního náměstí byla postavena synagoga, menší přední náměstí s ním bylo spojeno úzkou uličkou a brankou. Šlo o uzavřené ghetto, spojené s městem jedinou uličkou a průchodem. Většina domů ghetta je dodnes dochována v klasicistní nebo empírové přestavbě po velkém požáru ze 14. dubna 1821. Cenný židovský hřbitov s náhrobky barokního typu byl založen v polovině 16. století, nejstarší dochované náhrobky jsou z konce 17. století. Už začátkem 17. století zde existovala vyšší židovská škola (ješiva). Od roku 1720 do konce 19. století byla Březnice sídlem krajského rabína pro Prácheňský kraj. Pocházel odtud významný pražský obchodník a finančník Joachim von Popper (1720–1795), jeden z prvních Židů povýšených do šlechtického stavu. Na základě transportního seznamu z roku 1942 byli místní Židé deportováni do Klatov a posléze do Terezína. V letech 1942–1945 zahynulo 201 židovských občanů z Březnice v terezínském ghettu a Osvětimi. Po válce nebyla židovská obec obnovena, do města se vrátili pouze dva přeživší.