Počátky židovského osídlení Plzně sahají do 14. století. Ve středověku sídlili Židé v prostoru dnešní Sedláčkovy a Solní ulice. Tam také byly umístěny dvě nejstarší plzeňské synagogy. V roce 1504 získává Plzeň královské privilegium s právem kdykoli Židy z města vypudit. Většina židovského obyvatelstva pak Plzeň opustila a usadila se v okolních obcích. Nejstarší židovský hřbitov byl založen v 15. století na skvrňanském předměstí. Po odchodu Židů z Plzně však hřbitov zanikl a na jeho místě vznikly zahrady. V roce 2006 bylo při výstavbě obchodního centra Plaza nalezeno v tomto prostoru několik hrobů. Koncem 18. století se Židé začínají v Plzni znovu usazovat a od 19. století se významně podílejí na přeměně plzeňské kotliny v důležitou průmyslovou oblast. V roce 1849 byla obnovena židovská obec a později se Plzeň stala sídlem krajského rabinátu. V roce 1856 byl založen židovský hřbitov v Bolevci a o tři roky později synagoga (dnes zvaná Stará). Mimo krajské město vzniklo středověké židovské osídlení v menších městech (Tachov, Domažlice, Rokycany) a také v horských oblastech existovalo v 17. a 18. století mnoho malých venkovských židovských obcí. Po polovině 19. století se Židé stěhují do měst. Těžkou ranou pro židovské osídlení bylo období holocaustu. Z plzeňských Židů přežila nacistickou perzekuci jen asi desetina, venkovské židovské obce zcela zanikly. Dnešní Židovská obec Plzeň má působnost pro Plzeňský kraj a část Karlovarského kraje.