Police

Stará škola čili synagoga se nalézala uprostřed hlavního shluku židovských domů na východní straně návsi, poblíž hlavní ulice. Postavena byla r. 1688 s prostým barokním výrazem, po r. 1723 přestavěna k obytným účelům a zanikla. Byl to řadový přízemní dům se štítem do ulice a sedlovou střechou s hřebenem kolmo k ulici, jen mírně převyšující ostatní usedlosti.

Pozemek pro stavbu nové synagogy získala obec v r. 1730 od polického čtvrtláníka Simona Prinze. Tato dřevěná budova vyhořela r. 1758, na jejím místě povstala nákladem rychtáře židovské obce Isáka Landesmanna hned v následujícím roce nová synagoga. Šlo o dílo zednického mistra Matyáše Kirchmayera ze sousední vsi Kdousova v lidově barokním pojetí, jež téměř uzavíralo zástavbu dolní části židovské ulice. Bohoslužby zde probíhaly do konce 19. století, v r. 1913 byl templ prodán majiteli panství hraběti Alfredu Vraždovi z Kunevaldu a ten ho r. 1919 daroval místnímu Sokolu, který si jej upravil na tělocvičnu. Kolem r. 1950 byly realizovány vnitřní úpravy, při nichž došlo k likvidaci dispozice, byla zvýšena úroveň podlahy zasypáním sálu zhruba o 1 metr, při západní straně byl postaven provozní přístavek.

Synagoga je v řadové skladbě domů samostatně stojící halová budova se sedlovou střechou, v čtvercového půdorysu s komunikačním traktem na severu. Kvůli orientaci svatostánku k východu byla založena mírně nakoso k uliční čáře. Vstup býval ze severní strany z úzké boční uličky přes malou předsíňku, z níž muži sestupovali po čtyřech schodech do modlitebního sálu pod úrovní okolního terénu, a ženy po úzkých schůdcích vyšly na galerii, což byla klenutá konstrukce na západní straně haly, nesená dvěma kamennými sloupy. Svatostánek stál při východní stěně, střed zaujímalo zřejmě osmiboké řečniště. Téměř čtvercový sál o rozměrech 8,5 x 8,3 m je zaklenut valenou klenbou o světlé výšce asi 6,6 m, již zdobí sedm štukových kruhů, případně ještě s dalšími motivy volut uvnitř. Z háků uprostřed tří středových kruhů visívaly lustry a při východní stěně věčné světlo. Klenby a stěny pokrývala dekorativní výmalba ze dvou časových etap. Předsíňku doplňovala barokní kamenná mušle rituálního umývadla-kijoru. Z vnějšího výrazu byla největší pozornost věnována východnímu uličnímu průčelí, které určoval trojúhelný zvlněný štít s volutou ve stylu venkovského baroka, segmentově ukončená okna původně s barevnou vitráží, nad nimi dvě malá oválná okénka na půdu.

Federace židovských obcí v ČR budovu odkoupila v r. 2003 a zajistila komplikovanou postupnou obnovu památky v letech 2012-2020 celkovým nákladem 6,5 mil. Kč s pomocí dotací MK ČR, Kraje Vysočiny, Nadačního fondu obětem holokaustu a Nadačního fondu Zecher.

V osmém ročníku Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro v kategorii I. Obnova památky, restaurování, získala Federace židovských obcí v ČR vítěznou cenu za celkovou obnovu této unikátní venkovské synagogy.