Židé žili podle tradice v Úštěku již roku 1327, početnější zprávy o židovském osídlení jsou však dochovány v gruntovních knihách až ze 16. století. Tehdy vznikla malá židovská enkláva o jedné uličce a osmi domech – počet domů a povolených rodin byl pevně stanoven a zůstal beze změn až do poloviny 19. století. Navzdory misijním snahám žila úštěcká obec v poměrném klidu. Synagoga i rabínský dům se nacházejí v západní části městečka, 200 metrů od náměstí.

Synagoga v Úštěku byla založena v roce 1794 na vysoké podezdívce z pískovcových kvádrů těsně na okraji skalního ostrohu. Vysoký taras navazující na skalnaté podloží zdůrazňuje výšku budovy, která vystupuje z bloku zástavby a je dobře viditelná ze všech stran nad údolím potoka. V suterénu stavby byly umístěny malé prostory židovské školy, vstup do synagogy vedl od města ze Židovské uličky, kde bylo také vnejší dřevené schodiště na ženskou galerii. Synagoga je stavba netradiční dispozice, vztyčená téměř na čtvercovém půdorysu a provedená v jednoduchém klasicistním slohu. Roku 1851 přistavena předsín a ženská galerie, budova zvýšena o 1,2 m, provedena výmalba hlavního sálu s maurskými motivy.

Vlastník: Federace židovských obcí v ČR
Soucasný provozovatel: Sdružení pro úšteckou synagogu a hrbitov

Rabínský dům má středověké základy, později byl několikrát upravován. Dům má tři nadzemní podlaží a půdu a jedno podzemní podlaží, ve kterém byla umístěna pravděpodobně mikve.

Vlastník: Federace židovských obcí v ČR
Současný provozovatel: Federace židovských obcí v ČR

Téma připravované expozice: ŽIDOVSKÉ  ŠKOLSTVÍ

Základní koncepcí expozice je ukázat v plné šíři kořeny a základní myšlenky židovského vzdělávání od biblických a talmudických dob, přes formy výuky obvyklé v židovských školách (chederech)  ve středověku, po rozmanité formy židovského vzdělávání v prostředí aškenázských židovských obcí (zejména v Čechách a na Moravě), až po zakládání tzv. normálních židovských škol při větších židovských obcích od konce 18. století, oddělenou výukou náboženství na školách veřejných a budování moderních židovských škol ve 20. století a současnosti. Zvláštní téma pak bude tvořit také samostatné židovské školství na území ČSR mezi světovými válkami a ilegální vzdělávání dětí v terezínském ghettu. Závěrečná část expozice bude věnována obnově židovského školství v Praze po roce 1990.