V Březnici žily židovské rodiny už na počátku 16. stol., tehdy se ustavila pravděpodobně i židovská obec. Židovská čtvrť zvaná Lokšany, byla údajně založena r. 1570 za severní stranou hlavního náměstí, do dnešních rozměrů se pravděpodobně rozšířila mnohem později. Byla postavena na pravidelném půdorysu se dvěmi náměstími a dvěmi uličkami. Šlo o uzavřené ghetto, spojené s městem jedinou uličkou a bránou, skládalo se z 21-24 domů z nichž největší je tzv. Popperův palác s vnitřním nádvořím. Ač je dnes tato uzavřená dispozice Lokšan narušena, jde o unikátní urbanistický celek, který je památkově chráněn. Synagoga se nachází uprostřed většího náměstí, hřbitov asi 1500 m severně od hlavního náměstí, založen před r. 1617, stély od 17. století, dochováno 200 náhrobku.

Synagoga čp.644 stojí v centru bývalého ghetta. Postavena byla roku 1725, po požáru roku 1821 byla zásadním způsobem v klasicistním stylu přestavěna. Další etapa oprav proběhla v poslední čtvrtině 19. století a v době kolem roku 1910, kdy byly provedeny úpravy interiéru včetně dekorativní výmalby a adaptace jižního traktu u původní ženské galerie. V jedné části budovy se nachází klenutá modlitebna s galerií, ve druhé části v patře bývala škola a v přízemí byt šamese. Bohoslužebným účelům synagoga sloužila do 30. let 20. století, po druhé světové válce byla dlouhá léta využívána jako skladiště. Roku 1995 byla vrácena Židovské obci v Praze ve zdevastovaném stavu – byla narušená statika, problémem byla vzlínavá vlhkost a praskliny v klenbě nad hlavním sálem vlivem přetížení krovu, silně poškozeny byly také vnitřní i venkovní omítky a původní výmalba. Od poloviny 90.let 20. století prochází budova synagogy rekonstrukcí.

Vlastník: Židovská obec v Praze
Současný provozovatel: Federace židovských obcí v ČR

Téma připravované expozice: „Židovská vzdělanost v českých zemích“

Základní koncepcí expozice je konvenčními i moderními prostředky ukázat v plné šíři vývoj židovské vzdělanosti v českých zemích, počínaje historickými sondami do raného středověku, vzhledem k bohaté intelektuální tradici středověkých židovských center a jejich úzkou kontakty s židovskými učenci západní Evropy, nastínit běžný život v židovských školách a metodiku výuky na jednotlivých stupních židovského edukačního systému, další vývoj těchto škol po vydání tolerančního patentu, který sice zapříčinil jejich postupný úpadek, na druhou stranu umožnil zprvu částečně a po 1848 volnou možnost studovat Židům na středních školách a univerzitách. Stranou zájmu nezůstane ani podíl židovského obyvatelstva na kulturním a hospodářském rozvoji ve střední Evropě se zřetelem na české země.